Zásadní vzorce do života získáváme samozřejmě během výchovy. Rodiče jsou pro nás primární autoritou a to, jak se chovají, pak promítáme do svého jednání a často do svých vztahů. Nejzásadnější a tzv. kořenové vzorce však získáváme již v prenatálním období.

Napsala: Mgr. Kateřina Matláková, kouč a mentor

Miminko v lůně matky pociťuje veškeré emoce, které pociťuje jeho matka. Často pak platí, že klidná maminka má veselé a spokojené miminko. Naopak maminka, která byla během těhotenství hodně nevrlá až vzteklá, si po porodu užije se stejně nevrlým, často plačícím potomkem. Pojďme se podívat na příklady, které mohou dítě a jeho vývoj ovlivnit zásadním způsobem.

Úvaha o potratu

Představte si, že jste v matčině bříšku a cítíte její myšlenky a prožíváte to, co ona. V tuto chvíli maminka dítě nechce. Vůbec se jí to nehodí, ať už z jakýchkoliv důvodů. Je zoufalá a uvažuje o potratu. Jako miminko jste také zoufalí a nevíte, co s vámi bude. Vždyť se tu rozhoduje, jestli budete, či nebudete žít! Jako miminko se snažíte maminku povzbudit a věnujete veškerou svou energii i živiny, abyste ji podpořili k rozhodnutí ponechat život. Miminko se během celé rozhodovací peripetie emočně programuje a prográmky jej pak provází celým životem. Takový jedinec má pak pocit, že neustále v životě s něčím bojuje, a někdy má dokonce pocity viny, že vůbec žije. Nejčastější vzorce jsou:

O život musím bojovat.

Jsem tu navíc.

Partner/blízký mě odmítá.

Nemocná maminka

Jestliže je během těhotenství maminčino tělo sužováno nějakou vážnější nemocí, plod se může narodit zcela zdravý, ale jeho mozek je již emočně naprogramován směrem k nemoci. Miminku se emočně zakóduje strach z nemoci sebe i blízkého, rovněž se mu zakóduje informace, že nemoc je vlastně součástí života. Podle druhu nemoci může miminko nabýt strach z toho, že by mohly dojít živiny, díky čemuž si bude dělat záměrně zásoby. Takové emoční vzorce pak dávají prvopočátek hypochondrii, obezitě, častým a opakujícím se nemocem nebo přehnané péči o sebe a blízké. Jedná se například o tyto programy:

Nemoc je součástí života.

Živiny mohou dojít.

Mohl bych být nemocný. / Blízký by mohl být nemocný.

Těžký porod

Porod je pro miminko jistá zkouška. Aby mohlo ukončit jednu etapu v lůně matky, musí překonat překážku přechodu do nového života. Císařské porody tuto zkoušku znemožňují, což programuje jedince k tomu, jak zvládá, potažmo nezvládá své životní lekce. Pokud je přirozený porod opravdu těžký a maminka trpí velkými bolestmi, miminku se zakódují pocity viny. Myslí si, že je strůjcem maminčiny bolesti a že život je bolestný. Mají často pocit, že na štěstí nemají právo, a snaží se lidem kolem sebe bolest vynahradit a sami sebe staví na poslední místo. Nejčastěji se pak ve své praxi setkávám s těmito programy:

Za bolest druhého mohu já.

Život je bolestný.

Nezasloužím si být šťastný. / Mé štěstí je až na posledním místě.

Co s tím?

Aby se vám v životě emoční programy přestaly opakovat, je nezbytné je vymazat a nahradit takovými, které vás činí spokojenými. Pomoci vám v tom může specializovaný kouč, který s emočním programováním pracuje, případně je možné využít i jiné techniky k tomu určené (regresní terapie apod.). Jestliže jste nastávající maminka a vaše těhotenství či porod je možné zařadit do jedné z kategorií, s miminkem si povídejte. I když nerozumí vaší řeči, vnímá vaše emoce. Vysvětlete mu, že je vše v pořádku a že je milované. Bezpodmínečná láska je schopná spoustu emočního balastu vyléčit!